Slasti a strasti Šumavy

12. března 2009 v 19:30 | Petr Š. |  Výlety ven

Blízko italských hranic se táhne pohoří Karawanken. Jde o velmi dlouhý pohraniční hřeben spadající do Jižních vápencových Alp. Vzhledem ke své geologické příslušnosti je základním stavebním kamenem světlý vápenec. To jsou moje oblíbené hory. Mám odsud spoustu zážitků i fotografií.
Jako každý rok jsme se tam chystali i tenkrát. Jezdíme na různá místa, ale nic pro mě nikdy není takovým zážitkem, jako cesta právě tam.


Tentokrát to ale nevyšlo. Měli jsme jet s našimi známými velkým, a jak se tehdy zdálo i spolehlivým autem. Jenže na poslední chvíli se nějak porouchalo. V den odjezdu jsme až do dvou hodin odpoledne trávili ježděním po všech možných servisech, ve kterých nám stejně neřekli co autu vlastně je, a tak nám nezbylo, než jet naším, o něco menším a starším. Přeházeli jsme věci z kufru do kufru a vyrazili. U Krumlova mi zazvonil telefon. Byli to naši. Děti jsou nemocné, onemocněla i mamka. Musíme se vrátit. Škoda.

Jako náplast jsme si za několik dní zvolili jednodenní výlet po Šumavě. Výlet vymýšlel bratranec, měli jsme jít k hoře Roklan. Když jsme se však ptali ve Filipově huti na cestu, bylo nám řečeno, že z české strany se na Roklan nedostaneme. Jedině tak na chvilku emigrovat do Německa, a to nám tam rozhodně nedoporučovali. Uf. Ještě za doby komunismu bychom za podobnou otázku zřejmě seděli nejmíň 24 hodin u výslechu a donekonečna opakovali, jak se jmenujeme, kde bydlíme, a co že jsme chtěli na kopci, kudy vede státní hranice. A kdo ví, zda by nás pustili domů. Tentokrát bychom nejspíše riskovali nanejvýš pokutu. Dnes už můžeme říct - ať žije Šengenský prostor.

Raději jsme zvolili náhradní řešení. Šumava je krásná všude a tak půjdeme kamkoliv.

Zhruba po dvou kilometrech směrem na Modravu jsme si odpočinuli v lese u Filipohuťského potoka. Říkal jsem si, že bych si tu mohl leccos zajímavého vyfotit. Bylo to ještě dopoledne, ale slunce už stálo vysoko. Doba tak jít někam na oběd a ne exponovat kvalitní a krásné foto. Dali jsme si tedy raději svačinku a udělali několikasetmetrový průzkum potoka. Našli jsme si několik míst, která stála za snímek s tím, že až se večer budeme vracet, uděláme si "fotochvilku". Po pár stech metrech nás uvítala Modrava. U rozcestníku jsme si zvolili trasu na Březník. Krásná vyhlídková trasa. Byla to paráda. Šli jsme podél potoka. Kluky hnala dopředu vidina Restaurace a nás o něco starší radost z výletu. Po několika kilometrech jsem však nabyl dojmu, že nejsme na Šumavě ale v umírajících Krušných horách.

Všude na kilometry daleko se rozprostíral mrtvý les po kůrovcové kalamitě. To se tedy Šumava hodně změnila. Zavzpomínal jsem na dost drsnou mediální válku tehdejšího vedením národního parku Šumava s aktivisty zHnutí duha, kteří se přivazovali ke stromům, aby ani jeden z nich nemohl být poražen.

Dnes tedy všechny stromy stojí, ale jsou mrtvé, suché. Tak takhle vypadá ochrana přírody v praxi? Inu, vždyť jde o národní park. Výsledek - mrtvý les. Vzpomněl jsem si také na přísloví, že pro stromy nevidíme les. V tomto případě nabralo přísloví až příliš naturalistickou formu.

Na Březníku nás opravdu čekala slibovaná restaurace. Dali jsme si tedy jídlo, pití a poseděli si hezky v chládku. V malém muzeu jsme si vzali traktátek, který vydalo vedení národního parku a vysvětlovalo, že to vlastně ani nevadí, že les je mrtvý. Brzy, prý, z náletů se vytvoří les nový. Můj kamarád, který tam byl to léto také a má v lesnictví patřičné vzdělání, mě upozorňoval na to, že se však nejedná o nálety, ale o uměle vysazované stromky. Ty se však prý vyskytují pouze v oblasti turistických stezek. No dobře. Čas se nachýlil, svačinu jsme snědli. Nohy si ošoupali o několik centimetrů. Udělalo se slunné odpoledne. Jdeme domů. Po cestě kolem páté odpolední, v době, kdy se lidé v Anglii schází k odpolednímu čaji, jsme udělali ještě několik snímků vyhlédnutých míst a jde se domů. Díky Bohu, že Národní park Šumava není tak rozlehlý a že jsme přeci jenom mohli spočinout i v normálním krásném lese s mechem, kapradím a hlavně živými stromy. Je tedy pravdou, že na Šumavě je opravdu krásně, ale jak se zdá, ne vždy a ne všude. V okolí Březníku si prostě budeme muset nějakých 30 let počkat, než se opět dostane do původní krásy.

Více fotek z výletu ve Fotogalerii blogu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 suzann suzann | 13. března 2009 v 8:00 | Reagovat

Tímto děkuji autorovi Petrovi za "první vlašťovku" - poslal mi článek i přesto, že vůbec není z Teplic! :-) Vždyť naše země skýtá tolik míst, kam se podívat! A třeba se někdy společně podíváme do Karawanek - pak už nezáleží na tom, jestli je někdo z Horní Dolní, nebo ze Zadní Lhoty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Termíny výletů, nové články a podobně pište na: "blog.kosu (zavinac) gmail.com"