Duben 2009

Základní horolezecká výbava

22. dubna 2009 v 15:30 | suzann |  Lezecká technika
Horolezce jsem vždycky obdivovala. Jak se jen dokážou udržet na kolmých stěnách? Já sama uměla lézt maximálně po stromech, tam je dobrá opora pod nohama a neoddiskutovatelné "chyty". Jak oni to dělají? Musí mít neuvěřitelnou sílu.
Pak jsme vyrazili na první lezeckou akci s kamarády-dříve-lezci. Dali mi sedák a přivázali mě na lano. Moje první lezení trvalo snad půl hodiny (nějakých 8 metrů max.), vždycky jsem se někde zasekla a deset minut zkoušela zvítězit nad skalním masivem. To se nakonec povedlo. Nahoře se mi klepaly ruce i nohy (ne strachem, ale vysílením), ale DALA JSEM TO! A svaly jsem přitom měla maximálně na těch prstech, kterými píšu na počítači při práci v kanceláři. Takže to nebude sport jen pro vyvolené a pro siláky!

Slackline - seznamte se

22. dubna 2009 v 14:18 | Štěpán |  Už jste slyšeli o tomhle?

Slackline je novodobý sport, zábava, která se do Čech dostala z Ameriky, přesněji z horolezecké oblasti Yosemite. Když se kvůli špatnému počasí nedalo lézt, horolezci na parkovištích zkoušeli balancovat a chodit po řetězech napnutých podél parkovišť. Po nějaké době řetězy vyměnili za textilní popruh, který napínali mezi stromy nebo jiné pevné body, poté začali "lajny" napínat ve výšce mezi skalními vrcholky, a nová adrenalinová záležitost byla na světě. Sport si získával více a více příznivců a začal se rozšiřovat po světě. Do České republiky ho přinesl extrémní horolezec a fotograf Heinz Zak.

Slackline vypadá jako podivné provazochodectví. Není ale tak nebezpečný a může se jí věnovat opravdu skoro kdokoli (lajny se nedoporučují pouze lidem trpícím problémy s kyčlemi a klouby nohou). Slackline v překladu znamená volný nebo povolený popruh. Při zatížení se totiž oproti cirkusáckým ocelovým lanům prověsí. Na chození se používají ploché textilní popruhy široké 2,5 cm (jeden palec). Po lajně se chodí, skáče, běhá a dělají se na ní různé triky. Kolem "lajny" se většinou schází více lidí, takže kromě pohybu je to supr příležitost se seznámit, pokecat, užít si srandy.

Vodácký kurz na řece Moravici

20. dubna 2009 v 10:57 | suzann |  Voda
18. 4. 2009 pořádala 3. přední hlídka Royal Rangers vodácký kurz na řece Moravici...

V pátek po sedmé večer jsme vyjeli z bezpečí domova. Před námi 500km jízdy na druhý konec republiky. "Jsme normální," ptali jsme se. Má cenu jet takovou dálku kvůli jednomu dni na vodě, bude to stát za to?

Po jedný v noci jsme přistáli ve Štramberku, v místě přespání. "Zavři oči, co vidíš," ptala jsem se Zdeňka. Dálnici, co jiného by po šesti hodinách jízdy viděl :-D. Ulehli jsme ke krátkému spánku. Co nás asi zítra, jo vlastně dneska, čeká?


Tak nám zabili Ferdinanda

16. dubna 2009 v 13:20 | B-Tomas |  Výlety ven
B-Tomas chtěl v sobotu 18. 4. 2009 omrknout lezecké cesty na Francké hoře, a protože ta leží poblíž gotického hradu Sukoslav u Kostomlat, byla by škoda nenavštívit obě zajímavá místa.

Tak zněl plán. A jaká byla realita? Pokračuje B-Tomas.

"Tak nám zabili Ferdinanda," začíná nehynoucí klasika.
"Tak jsem se vrátil z výletu," začínám já. Výlet začal překvapivě v pátek, když jsem si obouval boty. Rozjela se mi tkanička. Kde seženu v sobotu ráno novou? V Husky, pravil tichý jemný hlas. Poučení první: Boha se vyplatí poslouchat. Já šel k Baťovi, pak ještě do jednoho krámu.
Tak schválně, kde myslíš, že jsem ji sehnal? Ano, tak jako Jonáš, každý má své Ninive.

České středohoří

1. dubna 2009 v 12:28 | suzann |  Výlety ven
V sobotu 4. 4. 2009 jsme poctili svou návštěvou České středohoří. Dali jsme si cca 20-25km dlouhý okruh malebným krajem, který prý nemá ve střední Evropě obdoby.
Ačkoli bylo moc příjemné jarní ráno, byli jsme osamělí poutníci. Asi že bylo na ostatní moc brzo. Ovšem příroda bez civilizace je nejhezčí a nejvíce adrenalinový zážitek, takže jsme byli rádi aspoň za ty lidi - vesniček a jiných známek civilizace je totiž v Českém středohoří všude dost.

Termíny výletů, nové články a podobně pište na: "blog.kosu (zavinac) gmail.com"