AHOJ SÁZAVO!

3. srpna 2012 v 20:30 | Lucie Kuklová |  Voda
Peřeje, kameny, jezy a boj do posledního vypětí fyzických i psychických sil. I přesto všechno jsme zvládli sjezd Sázavy v úseku Čerčany - Pikovice během dvou dnů. Po příjezdu do Čerčan jsme si okamžitě vyzvedli 4 kánoe a rychle sbalili věci do barelů a lodních vaků. Už se stačilo pouze rozhodnout, zda plout proti proudu, nebo po proudu a mohlo se vyrazit na cestu.

V prvním plánovaném úseku výletu byla řeka velice klidná. Proplouvali jsme sázavskými lesy a kochali se nádhernou přírodou. Není nic nad to si příjemně odpočinout a nechat se unášet řeknou do cílové destinace. Je pravda, že jsme se ale moc "neflákali". Místy se objevil tzv. "volej" (tzn. řeka prostě stojí). V tyto chvíle jsme museli více používat pádla, abychom se vůbec dostali do prvního kempu v Týnci nad Sázavou.
Obr č. 1 a 2: Ivan odpočívající ve stínu vého klobouku (vlevo) a posádka Kali a Mil (vpravo).


Týnec patří mezi menší města, a tak se není čemu divit, že jsme nepotkávali velké davy domorodců. I přesto všechny životně důležité body ležely blízko sebe. Počínaje obchodním střediskem, přes hrad a kostelík, až po bankomaty a pizzerii. Asi nejdůležitější částí kempu byly sprchy, které využila většina z nás. Nikterak jsme nestrádali a kemp si náležitě pochvalovali.

Dlouhý den strávený na ostrém slunci někteří z nás "odnesli" spáleninami na nohou. Z toho vyplývá ponaučení, že není radno podceňovat přípravu před cestou.
Posezení u nočního ohně, opečení tučných buřtíků a nakonec ulehnutí do spacáku po náročném dni bylo zlatým hřebem večerního programu, na který se všichni těšili.

Druhý den ráno po snídani a po další lekci balení do barelů jsme vyrazili na druhý úsek cesty. Hned ráno u kempu nás čekal první jez druhého dne. Bohužel bylo málo vody, tudíž nešel sjet. Kánoe jsme museli přenést, ale i tak se některým z nás povedlo do lodi nabrat vodu a "cvaknout se", "udělat se" (tzn. otočit dnem lodi nahoru). Voda byla příjemně teplá, peřeje drsné a největším nepřítelem byly kameny, které mimo jiné stály za uvězněnými loděmi a měly na svědomí i množství modřin.

Byla to legrace dostat na nohy sám sebe, do toho chytat loď, pádla a svačinu, kterou jsme stejně nechytili, ale našli jsme ji snad po 500 metrech, jak se v pytlíku pohybuje na hladině.
Obr č. 3 a 4: Posádka další lodi Honza a Miládka (vlevo) a průplav mezi kameny další posádky Lucie a Kuby (vpravo).

Tento úsek řeky byl velice akční, samé jezy, peřeje a hlavně kameny, kameny a zase kameny. Snad se nám o nich možná i zdálo. Přenášení lodí na jezech, sjíždění jezů, odstrkávání se ode dna řeky, kde bylo málo vody, anebo naopak nechávání se unášet silným proudem. Místy se objevovaly vlny jako na moři.

Díky nízkému stavu vody a množství kamenů přímo v jezu se cvakla další z našich kanoí. Vylévání vody ze dna lodi botou je úžasná záležitost, houbičky už nestíhaly. Potlučená žebra, roztrhaná trika, uplavané části oděvů, to všechno patří k dobrodružství sjezdu řek. Všichni jsme měli dost. Spáleniny prvního stupně od sluníčka, zničený stan, bodnutí vosou, myši u stanu, prostě vše jak mělo být. I meteorologové se sekli s počasím, jelikož jsme měli vážně nádherně (nepočítám malou spršku).

Dohromady jsme ujeli 30 km. Myslím si, že jsme si to hodně užili, ať jsme už prošli čímkoliv. Klobouk dolů před každým členem výpravy, díky za jejich sportovního ducha. Hlavní díky patří Bohu, že jsme si to mohli pořádně užít a ve zdraví se vrátit domů.


Tak snad příště AHOJ na OHŘI!!!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Termíny výletů, nové články a podobně pište na: "blog.kosu (zavinac) gmail.com"